Deben Bhattacharya

The Music of Uzbekistan (2003)

HTML značky nejsou povoleny.

Recenze

Akana

Sbírka autentických nahrávek, které roku 1970 pořídil v uzbeckém Taškentu věhlasný sběratel, producent a propagátor Deben Bhattacharya. Tenhle původem bengálský etnomuzikolog znamená pro uchování nejrůznějších, převážně asijských kulturních tradic zhruba to, co pro americké hudební dědictví známější Alan Lomax. Nahrávky jsou to dílem velmi syrové, což se týká hlavně sólových výstupů, dílem sofistikovanější, to když se jedná o produkci mnohočlenných oficiálně působících ansámblů. Posluchač má tedy možnost seznámit se jak s uzbeckou tradicí v té čistě lidové podobě, tak i se zdejší klasickou hudbou, která zněla na dvorech orientálních monarchů. A přes byrokratické problémy, které Bhattacharyovo nahrávání tenkrát provázely, není na hudebních ukázkách znát žádné stopy po uhlazeném, centrálně řízeném folklóru, jaký se v Sovětském svazu v té době direktivně prosazoval. V rukou místních hudebníků slyšíme spoustu exotických nástrojů: z těch známějších jsou to houslím příbuzné kemenče a flétna ney, dále třeba chang (další důkaz, odkud že to do moravských úvalů doputoval cimbál), loutny rubab a tanbur, nebo velký buben doira. Laikovi, vycepovanému dogmaty evropského ladění, musí leccos z předkládaného materiálu znít mírně řečeno nelibozvučně. To je ale samozřejmě jen klam a nezvyk, hudba centrální Asie vychází z úplně jiných zdrojů a řídí se odlišnými pravidly. Navíc je u nás známá ještě méně než tradice Blízkého východu nebo Číny, na jejichž spojnici - uprostřed někdejší Hedvábné stezky - Uzbekistán leží. Proto tyhle nijak neupravované archivní záznamy (kdepak nějaká elektronika nebo rockové zálety!) asi pro začátečníky nebudou tím nejvhodnějším. Ale ti, u nichž se zájem o vzrušující hudbu středoasijského regionu už takříkajíc rozjel, je tahle kompilace skvělý studijní materiál.

Doporučujeme

Värttinä: Ilmatar (2000)
10,0/10

Jacques Brel: Infiniment (2003)
10,0/10

Youssou N'Dour: Nothing's In Vain (2002)
10,0/10

Patti Smith: Gung Ho (2000)
9,0/10

Abyssinia Infinite: Zion Roots (2003)
9,0/10

The Jon Spencer Blues Explosion: Plastic Fang (2002)
9,0/10

Odkazy

• Odkaz