Sigur Rós

Með suð í eyrum við spilum endalaust (2008)

HTML značky nejsou povoleny.

Skladby

1) Gobbledigook 03:05

2) Inní mér syngur vitleysingur 04:05

3) Góðan daginn 05:15

4) Við spilum endalaust 03:33

5) Festival 09:24

6) Með suð í eyrum 04:56

7) Ára bátur 08:57

8) Illgresi 04:13

9) Fljótavík 03:49

10) Straumnes 02:01

11) All alright 06:21

Recenze

Mykonos

Tohle 5. studiové album islandských mystifikátorů, bylo přijato poněkud rozporuplně, ze strany dlouhodobých fans dokonce spíše chladně až negativně. Na jednu stranu je to pochopitelné. Totiž Sigur rós na tomto krkolomně a poněkud anekdoticky nazvaném albu (česky to znamená něco ve smyslu "I když už nám z toho bzučí v uších, stále nám to hraje") lidově řečeno poněkud vyměkli, přibylo veselejších až roztančenějších popěvků (Gobbledigook, Inní mér syngur vitleysingur, Vid spilum endalaust, Með suð í eyrum), poněkud nasládlejších a méně trpělivým posluchačům výrazně vstřícnějších balad (Gódan daginn, Ára bátur, Ilgresi, Fljótavík a jako "bonus" dokonce All alright ve výrazně přístupnějším jazyce než je fiktivní fjónština :D). Jedinou "jistotou" tak zůstává sigur rósovská klasika "Festival", ačkoli mezi největší perly se nejspíš stejně těžko zařadí.
Ale já bych to zase tak černě neviděl. Jednak na mě album nepůsobí o nic vypočítavěji a neupřímněji než předchozí "zadumanější" bráškové, skladby mají pořád vnitřní sílu, která odolá i opakovaným a opakovaným poslechům, neztratily nic z ledově krásné atmosféry Islandu, této magické země, pořád jim to zkrátka věřím. I když "Góðan daginn" působí jako zasněná ukolébavka pro islandské děti, "Gobbledigook" trochu (ale opravdu jen trochu:-)) jako ilandská obdoba ruské častušky, a konečně (má oblíbená) vrcholná "Ára bátur" (napsaná údajně zpěvákem Jónsim jako reflexe rozchodu s jeho přítelem )se svým pompézně patetickým závěrečným sborem, jenž balancuje chvílema i na hranici kýče. Ale tohle vše "Vítězná růže" opět nejen že ustála, ale přinesla i nadstavbu. Vždyť kterou jenom trochu progresivní skupinu by bavilo neustále obměňovat stálý zažitý model, i když doposud bezpečně fungoval. Vzpomeňme třeba na Cure v období "The top", Radiohead a jejich masterpiece "Kid A", Blur a tajemnou "13" atd. S.R. se už zkrátka nechtěli stále za úplňku topit po kolena zamotaní v masožravých chaluhách u dna ledového islandského jezera ztraceného někde uprostřed hlubokého lesa. Chtějí také běžet nazí po louce za slunného dne a smát se při tom. Jsou také jenom lidé jako my všichni a nemusí se nutně pořád utápět v depresích, aby jejich hudba působila opravdově. Album možná není skladatelsky tak dokonalé jako jeho předchůdci, do vrcholů "Agaetis byrnum" a "()" má teda sakra daleko, ale právo na život má. A dává o to větší důvod k nadšenému očekávání dalších světlých (temných?) zítřků.

Chronologie

Takk... (2005)
9,2/10

Doporučujeme

Sigur Rós: Takk... (2005)
9,2/10

Sigur Rós: ( ) (2002)
8,8/10

Mogwai: Mogwai Young Team (1997)
9,4/10

Björk: Post (1995)
8,5/10

Iggy Pop: The Idiot (1977)
10,0/10

Sigur Rós: Ágætis byrjun (1999)
8,2/10

Odkazy

• Anglická Wikipedie
• Allmusic