jirina

Jak hodnotím

Poslední hodnocení

Maxim: Hell´s Kitchen

Björk: Biophilia

Justice: Audio, Video, Disco

Floex: Zorya

Kasabian: West Ryder Pauper Asylum

Poslední recenze

The Prodigy: Always Outnumbered, Never Outgunned

Nemyslim si, že toto album je až tak špatné, jak ho kritika označila,ale je pravda, že mi tam chybí Keith a Maxim a trocha změn nálad. Nese se to zbytečně moc celé v jednom tempu.

The Prodigy: Invaders Must Die

Panové od Prodigy tady trochu hodně zapoměli na invenci a vsadili na dynamiku a jakože old school zvuk.

Swayzak: Dirty Dancing

Nerozumim, proč se nedostalo Swayzaku v Česku větší "popularity" a při tom tvoří hudbu,ktera je do určité míry přístupna a hlavně invenční. Nějakého podobného kompromisu dosáhli třeba Orbital, kteří ale jak víme, mají tu fanouškovskou základnu počtem trochu někde jinde. Album Dirty Dancing je jeho typickým příkladem a klidně se muže s kterýmkoliv jejich albem rovnat. No budiš, prostě pánové od Swayzaku mají kořeny a asi i přístup trochu jiný, a proto nechci lidi dále mást přirovnáváním k Orbital, protože zvukově nám SW nabízejí malinko něco jiného. To bylo jen tak na okraj,větší okraj:)
Hned první skladba, Make Up Your Mind, je ukázkou nesmírné zvukové originality a jeden z vrcholů alba. Tohle minimal elektro doprovází svým hlasem Claira Dietrich a povyšuje ho o další třídu. V druhém v pořadí, Buffalo Seven, zase uslyšíme hlas Klause Kotaie. Tato nervní deepová záležitost patří k mím oblíbeným a nese se v podobném duchu jako úvodní skladba. Dále následuje elektro popová In The Car Crash,která se stala zároveň singlem s nejlepší prodejností v diskografii skupiny. Vyzdvihnu ještě psychadelickou,ruchy nabitou I Dance Alone, diskem a francouštinou řízlou Sob 1 a dostanu se k závěru v podobě minimalistického opusu s krásně vygradovaným zvukem. Album DD je vcelku odbočka od klasického formátu,na který jsme byli u dvojici Taylor/Brown zvyklí. Nicméně,asi jejich nejlepší kus a tím nechci shazovat ostatní díla,protože je považuji, v daném žánru, za nadprůměrné i zásadní.

Take That: Progress

musím říct,že i když tahle hudba šla vždy a stále jde mimo mě,tak i ja jsem se na tomhle albu chytl a považuji ho za velice zdařilé. něco takového se má hrát na discotékách místo těch věčných sračkových remixu většinou jiných sraček. když už se tam zdařile vyhýbají tomu určenému mainstreamovému undergroundu v podobě Daft Punk, Cassiuse a podobných,tak alespoň kvalitně popových Take That please! ne kvůli mně,ale kvůli naší nevkusem živené mládeži.

Portishead: Roseland NYC Live

u všech řadových alb chyběl této trojici kousek k dokonalosti a až na tomto "živáku" se jím to povedlo. Gratuluji. Muzikálnost skloubená s electronikou. Portishead si zasloužili už dávno být vytesáni ve skále. Pozvedněme dláta a dopřejme jím to.