patras

Jak hodnotím

Poslední hodnocení

Converge: You Fail Me

The Libertines: The Libertines

The Libertines: Up the Bracket

Converge: Axe to Fall

Converge: Jane Doe

Poslední recenze

The Antlers: Hospice

Kde u tohoto alba začít? Někdy se zkrátka stane že vám život zkříží události se kterými nemůžete nic udělat a jen je pasivně pozorovat a přemýšlet o nich.
Nemoc a smrt blízkého člověka je jednou z nich. A právě o tom je Hospice. O těch pocitech které lidé zažívají když jsou nuceni sledovat jak milovaná osoba pomalu ale jistě odchází z tohoto světa.
Příběh Hospice začíná tak že ošetřovatel potká dívku trpící rakovinou kostní dřeně zamiluje se do ní, a celou dobu se o ni stará. Jenže jejich vztah je všechno jen ne láskyplný. Navzájem si ubližují ale neustále se k sobě vracejí a jsou spolu až do úplného konce. Dívka jej ze začátku téměř nenávidí až postupem času si k němu vybuduje vztah.
Hudebně album není nijak objevné, ale bere si to nejlepší z post rocku a melancholického indie rocku po vzoru Red House Painters, ale jeho síla vězí v atmosféře, textech a uvěřitelnosti. Je to skutečně deska která vás, pokud nejste cynici až do morku kostí, zcela jistě emocionálně poznamená. Pokud budete dávat pozor na texty, které jsou u této desky zcela zásadní, a bez jejich znalosti bych řekl že se ochudíte o více jak polovinu toho co v sobě Hospice ukrývá, dostane se vám zážitku který velmi pravděpodobně už nikdy nedostanete z hlavy. Je to temná a smutná pout' místy která člověk navštěvuje pouze pokud není zbytí. Na jejím konci budete pravděpodobně v depresi a budete přemýšlet o pomíjivosti života, mezilidských vztazích a osamělosti těch kteří upoutáni na lůžko čekají na svůj osud.
Ale právě v tom je magie této desky donutí vás přemýšlet o tématech u kterých si zdraví člověk nepřipouští že by se mu mohla přihodit, ale v hloubi duše ví že jednou takové situace musí nastat. Hospice může tedy sloužit i jako určitá forma terapie. Umožní vám smířit se s událostmi které musí v životě každého člověka nevyhnutelně přijít.

The Delta Mirror: Machines That Listen

Další album které se odehrává v nemocnici. Ano přiznám se že koncept tohoto alba se mi zdá poněkud bizarní, jelikož sleduje osudy nemocných lidí optikou přístrojů na něž jsou napojeni. Album sice postrádá emocionální hloubku Hospice, ale dohání to velmi zvláštní, skličující atmosférou ze které doslova cítíte odér nemocniční dezinfekce a všudypřítomnost nemoci a smrti. hudebně velmi nenásilně kombinuje prvky ambientu, hip hopu (některé skladby mají podobnou strukturu a hlavní člověk za tímto projektem právě jako hip hoper začínal, ale nemusíte se bát žádných poz) a shoegaze. Pokud máte podobné atmosférické záležitosti rádi tak směle do toho.

Los Campesinos!: Romance is Boring

Moje nejoblíběnější deska téhle kapely. Proč? Je to jednoduché na prvních albech byli Los Campesinos rozjívená parta teenagerů kteří třískali do kytar, xylofonu k tomu přidávali neposedné party houslí a příběhy vyprávěné zpěvem nezpěvem frontmana Garetha. Na tomto albu se formulka zdánlivě nemění ale Los Campesinos slyšitelně dospěli, jak textově tak i hudebně a hlavně atmosféricky. Desku sice pořád obklopuje punková hravost ale jde z ní cítit už jistá hořkost zkušeností s mezilidskými vztahy a obecně okolním světem. Za vrchol desky jednoznačně považuji temnou baladu The Sea is a Good Place to Think of the Future, ale jsou tu i skladby které se více drží minulosti kapely, ale přesto jsou nasáklé tím co jsem popsal výše (za všechny třeba vynikající úvodní In Medias Res). Romance is Boring je pro mně rozhodně nejlepší deska kapely. Všem bych doporučil právě s touto deskou začít a propadnout tak kouzlu Los Campesinos.

Sweet Sweet Lies: The Hare, The Hound and the Tortoise

Tak tohle je teda objev! Jen tak z nudy procházím metacritic.com a narazím na Sweet Sweet Lies. Nikdy jsem o nich neslyšel. Hodnoceni 89/100. Pouštím si pár písniček na youtube a úplně jim propadám. Pro Sweet Sweet Lies není problém odpálit desku téměř punkovými vypalovačkami aby v zápětí přesedlali na balady a nepůsobilo to ani trochu křečovitě. Plus téměř kabaretní atmosféra a vrchol desky v podobě pohřebního marše Valentine.
Pokud máte rádi dekadenci, kabaretní atmosféru a zároven jste aspon trochu romanticky založení tady si rozhodně přijdete na své.