tumor

Jak hodnotím

Poslední hodnocení

Už jsme doma: Nemilovaný svět / Unloved World

Shpongle: Tales of the Inexpressible

Shpongle: Nothing Lasts... But Nothing Is Lost

The KLF: The White Room

The KLF: Chill out

Poslední recenze

Tiamat: Wildhoney

Zajímavá syntéza metalu, gotického rocku a vlivů let šedesátých/raných sedmdesátých, v době vydání asi celkem unikátní, dnes trochu zastíněná stylově podobně zaměřenými kolegy z Opeth, Katatonie či Edge of Sanity. Album se sice dost hluchým místům ('Visionaire') nevyhlo, za poslech ale určitě stojí neuvěřitelně našláplá dvojice skladeb 'Whatever That Hurts' a 'The Ar', stejně jako zavírák 'A Pocket Size Sun'.

Soulfly: Omen

První slabé album Soulfly, částečně zachráněné výbornou singlovkou Rise of the Fallen se zářícím zpěvákem The Dillinger Escape Plan Gregem Puciatem.

Swans: Children of God

Gotika bez pudru a černé rtěnky, ale tisíckrát intenzivnější. Když Michael Gira zpívá lovesongy, zní to, jako by nad sebou i svou milovanou vynášel ortel smrti.

Can: Monster Movie

Velmi kvalitní debut legendární německé skupiny, předpovídající směr, jakým se německý rock bude ubírat během příštího desetiletí (Mechanickým rytmem poháněný špatný trip jménem Father Cannot Yell, dvacetiminutový jam Yoo Doo Right), oproti jeho následovníkům však více dávající najevo své kořeny v americkém rocku.

Depeche Mode: Violator

Jak kdysi někdo moudrý poznamenal, Depeche Mode jsou tak cool, že se člověk pomalu stydí je poslouchat bez slunečních brýlí a černého oděvu. Violator sice dorazil až po hlavní synthpopové vlně osmdesátých let, přesto se dnes právoplatně považuje za jejího krále. Hudba je to sice dosti afektovaná, kapela v čele se zpěvákem Davem Gahanem však oplývá dostatkem charismatu na to, aby si trochu toho patosu mohla dovolit; syntetický puls podmaňuje, tam, kde by jiní mohli znít ukňouraně, Gahanovi věřím každé slovo. Vrcholem alba budiž známá Enjoy the Silence, zvláštně šťastná a zároveň křehká.