yacopsae

Jak hodnotím

Poslední hodnocení

The Kills: Blood Pressures

Oasis: Definitely Maybe

Jaga Jazzist: One-Armed Bandit

Goon Moon: Licker's Last Leg

The Jimi Hendrix Experience: Are You Experienced

Poslední recenze

The Kills: Blood Pressures

Blood Pressures? Bloody Fuking Hell Yeah!!!

Výborný album, to je důležitý zminit hned ze začátku. Sice nemám s touhle kapelou tak dlouhou známost, jako se svou slečnou, ale (ne, řeč není o 2 týdench, ale o třech rocích) myslím, že potom co jsem dost náruživě poslouchal minulé album (sice jenom na základě vidění HOUSE: Cheap and Cheerful) tak si myslím, že k tomu mám co říct.

Minulé album:
1. poslech = fajn
2. poslech = víc než fajn (tak kolem 7 hvězdiček HUDDBY)
3. - nekonečný poslech = sakra dobrý album (8 hvězdiček (musím si nechat rezervu :)))

Tohle album je jednoznačně lepší od posledního, i když nemám znalosti ani oprávnění to porovnávat s celkovou tvorbou The Kills, ale prostě a jednoduše tohle album dotane 9 HVĚZD!!!

Jinak tipy na 1. poslechnutí a jasný pecky: Future Starts Slow, The Heart Is a Beating Drum, atd. (podle nálady to po 3. poslechu je skoro všechno z týhle desky).

Poslechněte a užijte si to!!!
J.

Oasis: Definitely Maybe

10?! Proč? Moc? Málo? :)

Ne, teď trochu vážněji. Tohle album si rozhodně 10 hvězdiček zaslouží, nejenom kvůli tomu, že od dob Beatles, žádná jiná kapela v Británii neměla tolik fanoušků a taky možná proto, že jde svým způsobem o průkopnické album co se týče muziky v té době. Dalším důvodem proč si zaslouží 10 hvězdiček je, že se mi zktrátka a dobře líbí a to prakticky bez jakýchkoliv výhrad. Těžko najdete v posledních albech Oasis něco podobného, snad jen v Dig Out Your Soul a rozhodně potom v další klasice z roku 1995 (What's the Story) Morning Glory?.

Tipy? No tak pro mě asi Rock 'n' Roll Star, Columbia, Bring It On Down...ale v podstatě asi všechno na tomhle albu má svoje místo, takže neváhat a poslechnout a několikrát!!! .)

Jaga Jazzist: One-Armed Bandit

K téhle partě jsem se dostal teprve nedávno, potom co jsem je viděl na Colours of Ostrava. Asi tak rok na to, měli přijet do Lucerny a tak jsem neváhal a začal poslouchat celou jejich diskografii, abych byl na kocert náležitě náladově i znalostně připraven.

Tohle album mi jednoznačně jako celek přijde výborný, ale bohužel pro to není to nejlěpší co Jaga Jazzist vydali. Určitě mají lepší věci, ale na druhou stranu to bych hodnotil album pouze jako celek a pouze jako album. Abych to vysvětlil, tak všechny skladby na týhle desce dostávají 400% náboj, když je vidíte naživo (vážně některý věci jsou fakt o tolik lepší naživo). Takže 7 hvězdiček je jenom pro album, ale kdybych měl hodnotit tuhle desku zahranou živě, je to jednoznačně 9!!!

Co se týče nejsilnějších záležitostí tak: One-Armed Bandit (!!!), Toccata, Book of Glass (skvělá naživo, pokud stojíte kousek od bubeníka :)).

Goon Moon: Licker's Last Leg

Jediný slovo, který může chrakterizovat tohle album je... zajímavý!!!

Dostal jsem se k němu, když jsem trávil odpoledne/večer v jednom podniku a tohle tam hrálo stále dokola. Měl jsem pocit, že to hraje playlist, ve kterém je více kapel najednou, ale potom co jsem se zeptal servírky, šlo jen o jedno a to o Goon Moon: Licker's Last Leg.
Den poté jsem si album sehnal a snažil se ho poslouchat co nejvíc, ale pak mě přestalo bavit. Ono se to nedá dost dobře popsat, ale tohle album se vážně nedá poslouchat stále dokola, je prostě tak specifické a kombinuje neuvěřitelné množství přístupů, že to vážně zní zajímavě a pak i trochu divně. Každopádně to hodnotím kladně, protože tohle album dát dohromady chce už vážně talent.

Tipy: Feel Like This, Hardcore Q3, Every Christian Lion Hearted Man Will Show, The Golden Ball...ale asi si to stejně musíte poslechnout všechno, pak pochopíte. :).

Elbow: The Seldom Seen Kid

K tomuhle albu jsem se dostal, když jsem procházel recenze na netu a na jednom nejmenovaném serveru jsem našel toto album a jeho hodnocení bylo až překvapivě vysoké (10 z 10). Řekl jsem si, že si ho poslechnu, i když jsem nevěděl o jakou kapelu jde.

Po prvním poslechu, ke mě promluvila jenom ústřední skladba Grounds for Divorce, ale po tom co jsem si album pustil asi popáté, jsem konečně přišel na chuť jeho příjemné zasněnosti v kombinaci s osobitým britským přístupem k hudbě.

Pokud hledáte alternativu k britským kytarovkám a nevadí Vám klidnější pasáže a kvalitně zvládnutý zpěv, tohle byste si rozhodně měli poslechnout, i když přiznávám, není to album pro každého (taky to není mainstream).

Co se týče nejsilnějších písní na albu, tak moje tipy jsou následující: Grounds for Divorce (naprostá paráda), The Bones of You, The Fix (parádní duet) a One Day Like This, která Vám jednoznačně zlepší náladu, ať je počasí sebeLondýnštějšího charakteru.